Plynové lampy na Malé Straně

V roce 1985 zhasly poslední plynové lampy na kandelábru na Hradčanském náměstí. Od roku 2002 se však postupně začaly vracet do historické části Prahy (prvních 12 lamp ozářilo Michalskou ulici na Starém Městě) a dnes už jich svití asi 700. V prosinci 2012 se rozsvítily plynové lampy i na poslední části králosvské cesty  - v horní části Nerudovy ulice. Při slavnostním uvedení do provozu asistoval i lampář v historickém oblečení s cylindrem a tyčí, jež se stal středem pozornosti turistů, kteří se s ním fotili. Lampář nastupuje vždy o adventním čase. Jedná se vždy pouze o turistickou atrakci, lampy jsou dnes zapínány na dálku automatickým elektrickým spínačem.

Na horním Malostranském náměstí můžete porovnat příjemné měkké bílé světlo plynových lamp s ostrým žlutým elektrickým světlem. Ale zde to má svoji logiku - elektrické kandelábry uprostřed náměstí jsou totiž dochované jako jedny z prvních v Praze ze začátku 20. století.

 

Noc kostelů na Malé Straně

Kostel Panny Marie Pod Řetězem

Má velmi zajímavý název a neméně nezvykle i vypadá. Nedříve si vysvětlíme původ tohoto zvláštního pojmenování. Celý název kostela byl původně s archaickým dovětkem „konce mosta“. Jak dovětek napovídá, kostel, jež byl součástí opevněné komendy Johanitů (řádu maltézských rytířů), se nacházel na malostranském předmostí tehdejšího Juditina mostu. A protože se na mostě vybíralo mýto, získal kostel název „pod řetězem“. Kostel byl původně románský, trojlodní. Karel IV. se jej rozhodl v polovině 14. století přestavět goticky, takže byl starý románský kostel zbořen. Jenže záměr dopadl poněkud jinak, než byl zamýšlen. Podařilo se totiž dokončit pouze gotické kněžiště, v roce 1375 vstupní předsíň a v roce 1389 k ní přibyly dvě hranolovité věže. Vlastní kněžiště bylo v roce 1420 vypáleno a tak bylo zaklenuto renesančním stropem a zbarokizováno Carlo Luragem v letech 1640 – 1660. V roce 1836 novogotika přidala cimbuří. Takže dnes prostor vzbuzuje velmi prazvláštní dojem. Po vstupu vstoupíme přes gotický portikus do síně, po které následuje…….nádvoří! To je na místě bývalého románského kostela, takže je vlastně gotická stavba kostela (jen presbytář) mnohem menší než původní románský kostel. Zbytky románských arkád z bývalé jižní strany kostela můžeme vidět ve zdi napravo. Kostel byl v době vrcholné gotiky velmi významný, o čemž svědčí fakt, že zde byly vystaveny posmrtné ostatky Karla IV. i jeho syna Václava IV.

Menší Město pražské

Menší Město pražské bylo založeno na zeleném drnu králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1257. Město se původně nazývalo Nové Město pražské a bylo navrženo na konceptu pravidelného půdorysu s velkým obdélníkovým náměstím s kostelem uprostřed a pravoúhlou sítí ulic. Podstatně bylo rozšířeno v době vlády císaře Karla IV, který nechal vystavět nové opevnění – Hladovou zeď. Ke zdi se váže pověst, že ji nechal postavit z důvodu tehdejší velké nezaměstnanosti a hladu a tímto zajistil obživu spoustě lidem. Je to však jen pověst, zeď měla význam fortifikační. Současně však Karel IV. založil vlastní Nové Město pražské a tím došlo k přejmenování dnešní Malé Strany na Menší Město pražské. V roce 1541 postihl Malou Stranu velký požár, kterému padlo za oběť 133 domů z 211. Malá Strana podstatně ožila za panování císaře Rudolfa II, který přemístil císařský dvůr do Prahy. Na Malé Straně jakožto podhradí pražského hradu vznikaly paláce šlechty. V době třicetileté války zpustošila Malou Stranu švédská vojska, která obsadila levý břeh Vltavy a vyplenila jej. Po třicetileté válce začala Malá Strana získávat ráz rezidenční barokní čtvrti s mnoha šlechtickými paláci, kostely i kláštery, na rozdíl od Starého a Nového města, kde zůstávají především měšťanské domy a drobná řemesla. Po vzniku jednotné Prahy v roce 1784 se Malá Strana stala její III. čtvrtí. Dnes je Malá Strana spolu s Hradčany nejzachovalejším historickým celkem, který si plně zachoval svůj původní charakter a slouží i mnoha filmařům z celého světa jako unikátní prostor.

 

 

Hostavice

Hostavice jsou vsí středověkého původu, první zmínka o nich je již z roku 1432. Až do konce 19.století byly malou zemědělskou vsí, i dnes si můžeme všimnout, že původní vesnické jádro u otočky autobusu č.110 je poměrně malé, na místě parku se dříve nacházel rybník Vidlák, který byl později vysušen a vznikla zde nýnější travnatá plocha. Jen stejnojmenný název ulice a vrby okolo připomínají, kde se původně rybník nacházel.

Místo bývalého rybníka Vidlák

 Nejcennější památkou Hostavic je zámek uprostřed zámeckého parku, což je poměrně novodobá stavba z 19. století v historizujícím pojetí, čili jedná se spíše o vilu. Zámek s pozemky koupil od statkáře Kolmana v roce 1934 podnikatel Baťa, který zde chtěl vystavět rozsáhlé zahradní město na pláni na Čihadlech. Navrhl i vlastní regulační plán. Satelitní město mělo být naprosto soběstačné s vlastním obchodním centrem, školou a v údolí Rokytky měl být vybudován velký sportovní areál i s tenisovými dvorci. Bohužel z celého projektu v době těsně předválečné v napjaté politické situaci sešlo a přednost dostalo vojenské cvičiště. Hostavice byly společně s Kyjemi jako jejich osada připojeny k Praze v roce 1968.

Zámek a zámecký park

Dnes jsou Hostavice pražskou čtvrtí položenou uprostřed přírody a nalézající se přímo na okraji přírodního parku Klánovice-Čihadla. Na území obce nalezneme jak les, tak i potoky, suchý poldr Rokytka s mokřady a přírodní rezervaci Na Pískovně. Je to čtvrť, která v současné době spojuje výhody města i vesnice. Při použití příměstské vlakové dopravy (S-linky/pantograf) je možné se do centra města dopravit za 13 minut. Zajímavostí je, že se v celé oblasti počítá s výstavbou největší pražské přírodně- rekreační zóny, která se má rozprostírat od erného Mostu až po Hostavice a Dolní Počernice, má zde být vybudována rozsáhlá síť hypo-, in-line- a  cyklo-stezek.

Kolonie Domov

Když vystoupíme na žižkovské tramvajové zastávce „Strážní“ a vydáme se doleva vzhůru do vrchu, tak nás hned za řadou činžáků na hlavní třídě překvapí malá, až venkovská kolonie domků jako z pohádky. Tedy pokud se starších zachovaných domků týče.  Hned mezi nimi můžeme vidět zmodernizované „výtvory“ s nástavbami v patrech, nevhodnými plastovými okny všelijakých rozměrů a střešní arkýře „umně“ poupravené zlatými českými ručičkami a kutily, kde jenom tu a tam prosvítají původní prvky.  Přehlédněme však tyto inovace a snažme se ponořit do lůna této malebné čtvrtě, jež si i navzdory nevhodným úpravám zachovává ráz své původní útulnosti. To podtrhují i názvy ulic evokující dojem bezpečí – například: Na Hlídce, Strážní, Na Vlastním, V Domově, V Bezpečí. K tomu se vhodně druží i pojmenování blízké hospůdky „Za větrem“. Překvapí nás zejména krásně stylizované arkýřové štíty zvýrazněné dřevěným  hrázděním.  Najdeme v nich prvky rondokubismu, ale cítíme i vliv folklorní secese jako například u Trmalovy vily ve Strašnicích či anglické kotážové architektury jako u Jurkovičovy vily v Bubenči.

Řekneme si, jak vlastně došlo ke vzniku takové zajímavé až venkovské enklávy dnes už vlastně téměř uprostřed velkoměsta? Kdysi dávno, na samém úsvitu první Československé republiky, kdy nové hlavní město potřebovalo náhle zajistit domov pro tisíce státních a veřejných zaměstnanců, se rozkládala v těchto místech pouze pole daleko za Prahou. Na pěkně tvarovaném terénu na výšince se rozhodli členové v roce 1919 vzniklého „ Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva Domov státních a jiných veřejných zaměstnanců pro domky rodinné v Žižkově“ vystavět novou kolonii nazvanou „Domov“.  Nejdříve byly vypracovány návrhy čtyř architektů mezi nimi i známého Bohumila Hübschmanna. Navržené domy se zdály skromným státním úředníkům značně okázalé a tak se obrátili na architekta Machoně, který se dokázal vcítit do potřeb svých klientů. A tak vyprojektoval originální kolonii izolovaných domů, dvojdomků a trojdomků v jednotném stylu, včetně oplocení, které byly zkolaudovány v roce 1922. Domky jsou koncipovány na jednoduchém obdélníkovém půdorysu, kdy v přízemí byla umístěna kuchyň, 2 pokoje, prádelna - koupelna a prosklená veranda, v podkroví pak mohli obyvatelé využít ještě jeden pokoj. Tyto domky vyvolávají pocit venkova, ale zároveň neztratily svůj půvab ani dnes uprostřed velkoměsta, kdy působí jako příjemná osvěžující oáza.

Dům jednoho z prvních obyvatel - policejního inspektora Mareše v ulici V Bezpečí 12/ Žižkov 1350. Ještě dnes zde žije jeho dcera, která uschovává otcovu původní kroniku družstva

Historické uličky a průchody Starého Města

Pro Staré Město je typická síť křivolakých a úzkých uliček s domy v jádru románskými či gotickými, dnes většinou s barokními nebo klasicistními fasádami. V přízemí domů mívali své krámky obchodníci a živnostníci, dnes zde většinou najdeme různé bary, hospody, kavárny a hotýlky.

Noc kostelů na Starém Městě

 

Kostel sv. Martina ve zdi

Určitě vás zarazí nezvyklé pojmenování kostela. To je dáno jeho zajímavou historií, kdy kostel byl původně farním kostelem osady Újezd, která se nacházela v těchto končinách ještě dávno před vznikem Starého Města. Kostel je proto jeden z nejstarších v Praze, byl postaven jako románský v letech 1178 – 1187. Osada se po zasvěcení kostela začala nazývat jako Újezd sv. Martina. V letech 1232-34 byly postaveny staroměstské hradby, které nešťastně probíhaly přímo přes osadu. Ta byla rozdělena na dvě části, menší se dostala do obvodu Starého Města a větší zůstala za hradbami a později se začlenila do Nového Města. Nové hradby  těsně přiléhaly k jižní části kostela a odtud vzešlo i pojmenování – sv. Martin ve zdi. V blízkosti byla v hradbách i brána, kterou rovněž nazývali brána sv. Martina. Původní románský kostel měl pouze jednu loď. Můžeme ji najít obsaženou v dnešní hlavní lodi kostela, kde uvidíme románské prvky. Loď kostela byla navýšena při gotické přestavbě v druhé polovině 14. století a při pozdně gotické přestavbě na sklonku 15. století přibyly dvě lodě. Za panování císaře Josefa II. byl kostel zrušen a využíván jako obchod, skladiště nebo pro bydlení. Situace se změnila na začátku 20. století, kdy byl kostel zrekonstruován podle projektu architekta Kamila Hilberta. Dnes kostel patří Českobratrské církvi evangelické. Kostel je dnes jednou z  nejlépe dochovaných ukázek románského a gotického stavitelského umění v téměř originální podobě.

Staré Město Pražské - první v království

Staré Město neznámé a tajemné

Staré Město Pražské bylo vždy uznáváno jako první mezi všemi městy království českého, jako hlava všech měst. Jeho historie je jiná než Malé Strany nebo Nového Města, které byly založeny plánovitě uměle na víceméně zeleném drnu. U Starého Města se původně jednalo o živelně vzniklé osídlení u kupeckých cest. Téměř souvislé osídlení se rozprostíralo mezi dvěma hrady - Pražským a Vyšehradem, významný byl brod přes řeku Vltavu, přibližně v místě dnešního Karlova mostu. Nejhustší zástavba vznikla právě na území dnešního Starého Města, především v oblasti dnešních ulic Jilská a Husova, kde je dobře zachovaná původní uliční síť sledující právě původní obchodní stezky. Ty byly obestavěné dřevěnými, později polodřevěnými až posléze kamennými románskými domy, jež je možno dnes navštívit převážně ve sklepeních, neboťuliční úroveň byla zvýšena navážkami o 1 patro, a tak se někdejší přízemí ocitla v dnešním suterénu.

Samotné město vzniklo postavením hradeb v letech 1232-34 a získáním vlastní radnice až na povolení Jana Lucemburského v roce 1338. Plánovitě bylo pouze založeno Havelské město okolo havelského tržiště.

Historické uličky a průchody Nového Města

Nové Město na rozdíl od Starého Města, Malé Strany a Hradčan dnes netvoří čtvrť s původně zachovanými domy středověkého původu. Obraz Nového Města je již od konce 19.století charakterizován jako pražské "city". Jedná se především o čtvrť obchodní, finanční, správní, kulturní a zábavní. Přesto zde, jen malý kousek od živých obchodních tepen, nalezneme vzácně zachovaná zakoutí s historickou uliční sítí i domy. Většinou jsou takto zachovaná uskupení na místě bývalých vesniček a osad, které zde byly ještě před založením Nového Města. Mám rád tyto uličky, které ve  srovnání s hlavními staroměstskými přetíženými turistickými stezkami nabízejí klid, pohodu a odpočinek a spoustu zajímavých hospůdek, barů a kaváren. 

Průchod mezi ulicemi Spálenou a Opatovickou

Ořechovka

Ořechovka je učebnicí moderní architektury 20. a 30. let

Na území dnešní vilové čtvrti Ořechovka se původně rozkládala nádherná barokní zahrada šlechtice Jana Kryštofa Bořka se zámečkem. Zahrada byla vyřešena ve stylu francouzských parků se stříhanou vegetací a sochařskou výzdobou. Bořkův letohrádek  i se zahradou zanikl v roce 1742 při dělostřeleckém souboji mezi francouzským vojskem okupujícím Prahu a německou armádou v rámci tzv.války o dědictví rakouské. Poté území bývalé zahrady sloužilo jako dělostřelecké sklady a dělostřelecké laboratoře (to dokládá řada názvů zdejších ulic (Dělostřelecká, Zbrojnická, U Laboratoře…)

Noc kostelů na Novém Městě

Tajemná noc přinesla zvláštní atmosféru i do novoměstských kostelů....

Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici je stavba vrcholného baroka z roku 1713 podle návrhu Octavia Broggia, významného českého architekta italského původu, který působil zejména v severních Čechách. Kostel je zvláštním způsobem zakomponován do staré zástavby Nového města. Krásné barokní průčelí se obrací do Spálené ulice, zatímco presbytář kostela a věž najdeme v ulici Magdalény Dobromily Rettigové. 

 

Soumrak u kostela Nejsvětější trojice

 

 

 

Kopule

Nové Město Pražské - II.pražská čtvrť

Nové Město významem II. po Starém Městě, bylo jako jedno ze čtyř historických měst pražských založeno císařem římským a králem českým Karlem IV. v roce 1348. Na svou dobu bylo značně rozsáhlé - díky jeho založení se Praha stala v tehdejší době rozlohou největším městě v Evropě po Římě a Cařihradě (t.j. bývalých hlavních městech Římského impéria). Svou plochou Praha tehdy předčila i města jako Paříž nebo Londýn. I počtem obyvatel se zařadila mezi největší města své doby.
Založení Nového Města pražského byl v pravdě historický počin už tím, že na rozdíl od tehdejších středověkých měst s křivolakými a úzkými uličkami, Karel IV. pro Nové Město navrhl na svoji dobu velkolepý urbanistický koncept. Nové Město mělo 3 tržiště (náměstí) spojené navzájem velmi širokými ulicemi, což vytvářelo opticky vzhledem ke staroměstským hradbám dopravní okruh v průběhu: Vltava - Myslíkova ulice - Karlovo náměstí (tehdejší Dobytčí trh) - Vodičkova ulice - Václavské náměstí (Koňský trh ) - Jindřišská ulice - Senovážné náměstí (Senný trh) - Dlážděná ulice - Havlíčkova ulice - Zlatnická ulice - Petrské náměstí - Barvířská ulice - Vltava. Nové Město zahrnulo i několik starších osad, v nichž zůstala zachována původní křivolaká uliční síť - např. osada Rybníčky, Na Zderaze, Na Poříčí. Na volných plochách byl zvolen moderní ortogonální půdorys se širokými ulicemi - Žitná, Ječná/Politických Vězňů, Panská, Nekázanka (že, ji Karel IV. nekázal postavit, je jen pověst), Opletalova. Na návrších byly vybudovány dominanty - kostel na Karlově a kostel sv. Apolináře.
Karel IV. stanovil nezvykle přísné podmínky pro jeho novou zástavbu - nové domy musely být kamenné a jednopatrové. Aby panovník urychlil výstavbu nového města, osvobodil stavebníky od daní a poplatků po dobu 12 let. Ti ovšem museli stavbu domů ukončit do 18 měsíců, jinak mohli být potrestáni. Uliční čáry byly přesně stanoveny a stavebník, který je nedodržel, byl rovněž přísně potrestán a jeho dům byl zbořen.

 Když byla Praha v rámci centralizace, prováděné císařem Josefem II., v r. 1784  sjednocena pod jeden magistrát, Nové Město se stalo II. pražskou čtvrtí.

Václavské náměstí

Václavské náměstí, původně Koňský trh, založený již se vznikem Nového města, je v Praze centrem nejstřednějším, vlastně jediný pražský bulvár 750 metrů dlouhý, se stromořadím  a širokými chodníky vydlážděnými pražskými (terminus technicus) kostkami sestavenými do mozaik. Je to střed pražského obchodního, zábavního, společenského a politického života, a také shromaždiště obyvatel při důležitých historických událostech. Nemá příliš cenu na stránkách "Prahy neznámé" popisovat Václavské náměstí, ale zaměřil jsem se na detaily zajímavých budov, interiéry budov a pasáže, prostě zvláštnosti, okolo který často chodíme, ale nevšimneme si jich.

  

Jednou z nepřehlédnutelných dominant Václavského náměstí je komplex tří multifunkčních domů, tvořících nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice. Tento soubor byl vystavěn v letech 1912 - 16 podle návrhů významného architekta období secese a kubismu Emila Králíčka. Ten projektoval pod hlavičkou stavební firmy Matěje Blechy, proto také trvalo delší dobu než mu byly připsány jeho realizace (buď se uváděl autor neznámý anebo byla jeho tvorba připisována jiným architektům).  Tento komplex je často uváděn pod jménem Šupichovy domy. Tato stavba se vyznačuje směsicí geometrické moderny s  prvky kubismu, které můžeme vypozorovat na výrazných průčelích objektu. Kontrastním se potom stává řešení dvorních průčelí, jež jsou velmi střídmá. Střídají se tu partie z režného zdiva s plochami z drsné omítky s jemným geometrickým dekorem. Zvenčí působí budovy až brutalistním dojmem a máme pocit, že by tyto budovy mohly být klidně postaveny v tehdejší době v New Yorku. Uvnitř bloku nalezneme rozsáhlý systém pasáží, ať už pasáž Rokoko inklinující ke geometrické moderně, zejména svými zastřešujícími prosklenými kupolemi, nebo pasáž Lucerna postavenou ještě v již odcházející secesi.

Detail hlavice

 

Detail ornamentu 

Elegantní pasáž Rokoko

 

 

Kopule v pasáži Rokoko

 

Vstup do kina Lucerna ve stejnojmenné pasáži

 

Centrální dvorana v pasáži Lucerna

 

Secesní šperk Václavského náměstí - hotel Evropa, dříve Grandhotel Šroubek

Detail světlonošů

Vstup

 

Secesní kavárna patří v Praze k nejhezčím, prý posloužila i jako vzor pro interiéry Titaniku, ale to jsem nenašel doložené....

Plzeňská restaurace v suterénu

 Další secesní hotelový skvost - rodinný hotel Meran 

 

 

 Krásné mozaiky a štuková výzdoba

Na Václavském Náměstí  zůstalo zachováno i několik barokních domů

 

 

Hotel Jalta byl postaven v roce 1958 podle projektu Antonína Tenzera ve stylu pozdního socialistického realismu s vlivem funkcionalismu. Socialistický realismus ve své pozdní fázi již pro dekor nepoužívá socialistickou symboliku, ale vkusné geometrické tvary. Jedná se o velmi zdařilou budovu v kvalitním provedení. Unikátem je i vlastní protiatomový kryt, tajně skryt ve 2.suterénu se silnými stěnami, které by měly zabránit průniku radioaktivnímu záření.

 

 

 

 Dominantou vstupní haly je elegantní schodiště

 

Intimní zákoutí na konci vstupní haly

Uhádnete co je na příští fotografii? .......odpověď je na konci článku

Na konci 19. století se Nové Město stalo centrem rozvíjející se Prahy. Ale založením středověké nemohlo svými ulicemi stačit potřebám moderní metropole a nárokům na vzrůstající obchodní síť. Proto vznikl pražský fenomén - obchodní pasáže. Ty umožnily vznik nových obchodů, restaurací, kaváren a zábavních podniků bez  nároku na další uliční prostor.

Pasáž Jalta 

I vedlejší Palác Knih má charakter pasáže

Pasáž Světozor známá svou zmrzlinou

Na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice je nápadný dům. Na tomto místě stával původně starobylý dům s pivovarem, jež nechal zbourat architekt Antonín Wiehl,  který byl paradoxně funkcionářem mnoha památkových institucí. Náhradou ovšem nechal postavit v letech 1895 - 96 jeden z nejhezčích domů české novorenesance s bohatou žánrovou malbou Mikoláše Aleše a Josefa Fanty, která představuje cyklus života bohatého obchodníka. Antonín Wiehl dům odkázal České akademii pro vědy, slovesnost a umění.

 

 

 

 

 

Italská pojišťovna Assecurazioni Generali si nechala postavit v roce 1896 reprezentační palác v novobarokním stylu podle projektu architektů Bedřicha Ohmanna a Osvalda Polívky. Pojišťovna zde sídlila do 2.světové války.

Pro Prahu typické - rušný bulvár.......

 

........a hned za rohem  jiný svět - klidná, k odpočinku lákající Františkánská zahrada s vyhlídkou na chrám Panny Marie Sněžné a komplex bývalého františkánského kláštera. Kostel Panny Marie Sněžné byl založen římským císařem a českým králem Karlem IV. v roce 1347 jako chrám určený ke korunovacím. Kostel měl být větší než samotný chrám sv.Víta, dlouhý 100 m s výškou lodi 40 metrů. Husitské války však realizaci smělého projektu přerušily a podařilo se realizovat pouze presbytář. I jeho rozměry nám však dokážou naznačit, jak velkolepý měl kostel být.

.....a  tichý novoměstský malebný dvorek s pavlačemi jen pár metrů od rušné tepny

 

Stačí se na chvíli zastavit i přímo na rušném Václavském náměstí a spatříme třeba tento krásný portál se secesními ornamenty.

 

 Odpověď na otázku k obrázku Hotel Jalta: schodiště v obytné části hotelu

 

 

 

Dvě Krče

Původně byly Krče dvě – Horní a Dolní.  Obě vsi byly dříve oddělené a obě se také táhly z údolí po úbočí stráně až na vrchol kopce, takže jejich název rozhodně není dán jejich výškovou podobou. Horní Krč se nalézala podél Budějovické silnice a dodnes se z ní zachovalo několik zajímavých původních budov, ať už venkovského charakteru anebo krásné předměstské neorenesanční vily. K Horní Krči patřila ještě starobylá zájezdní hospoda na vídeňské silnici a později slavná výletní restaurace „U Labutě“, sloužící návštěvníkům Krčského lesa. V 19.století vznikla na okraji Horní Krče osada Jalový Dvůr a při křížení Vídeňské ulice a Jižní spojky můžeme zahlédnout nezbořenou část bývalého pivovaru. Dolní Krč byla významnější. Najdeme v ní krásný neogotický zámek čp.1., ke kterému přiléhal zámecký park s několika rybníky. K zámku samozřejmě patřil, jak dříve bylo obvyklé, hospodářský dvůr (na místě před dnešním nádražím Praha – Krč).  Posledním majitelům -  rodině státkáře Welza byl zámek se statkem znárodněn v roce 1948. Dědicům byl majetek navrácen v restituci. Nedávno byl zámek zrekonstruován a upraven na luxusní čtyřhvězdičkový hotel, zámecký park spolu s rybníky je využíván jako golfové hřiště.

Bohužel, skoro celé historické jádro Dolní Krče bylo zlikvidováno při výstavbě Jižní spojky. Zmizel i velkolepý hotel U Klimešů se zahradní restaurací a kinem, kterému místní neřekli jinak než  U Klimšů. Na prazdném, vybouraném prostranství bývalé dolnokrčské návsi se dnes osaměle choulí kaplička sv. Anny.